Na začátku listopadu se konal další obecní výlet.
Tentokrát jsme nejeli jen za historií, ale i za technickým zážitkem v podobě návštěvy sklárny Rückl v Nižboru. Náš tradiční dopravce, firma Petřík z Konětop nám přistavila nejen zánovní bus, ale také pro nás neznámého, nového pana řidiče. Pan řidič byl sympaťák a velmi rychle se naladil na společnou notu s výletníky.
Plán výletu byl jako tradičně pečlivě naplánovaný a načasovaný. Občas se však přihodí něco neočekávaného. Například předem nehlášená uzavírka silnice a s tím spojená objížďka, dokáže s časovým plánem udělat divy. Na zámek Zbiroh jsem přijeli se zpožděním dvaceti minut. Naštěstí to pro průvodce nebyl velký problém, i když jsme jim do plánu prohlídek přeci jen zasáhli. Zámek Zbiroh má velmi bohatou, ale i krušnou historii. Během let jej vlastnili tři císaři. Karel IV., císař Zikmund a Rudolf II. Z bohaté historie však v zámku nezbylo téměř nic. Na začátku II. Světové války, byl vystěhován poslední majitel německým wehrmachtem. Poté bylo v_zámku sídlo ss a po válce byl tento zámek obsazen československou armádou. V_sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, zámek dokonce zmizel z map. Bylo to proto, že zde byla umístěna centrála pro odposlechy a_sledování.
Nyní je zámek v soukromých rukou a je znát, že mu to svědčí. Všechny prostory, kterými jsme procházeli byly opravené. Celý zámek je vytápěný, což dělalo prohlídku ještě příjemnější. Z_původního vybavení zámku však krom archeologických nálezů nezůstalo nic, ale to neznamená, že byl zámek prázdný. Majitelům se povedlo koupit nebo zapůjčit dostatek vybavení, které dokreslilo jednotlivá období historie zámku. Poslední místností, kterou jsme navštívili, byl sál Alfonze Muchy. V tomto sále 19 let maloval Alfonz Mucha svoji slavnou slovanskou epopej. V_současnosti na místě visí krásná opona, kterou Mucha maloval pro místní ochotnický spolek a to stejnou technikou, jakou maloval právě slovanskou epopej.
Ze zámku jsme pokračovali dál v naplánované trase, ale i_vinou prohlídky jsme nabrali další zpoždění. Ve sklárně Rückl už nás netrpělivě očekávala naše průvodkyně, ale ani tady se naše zpoždění neukázalo být jako velký problém. Průvodkyně nás na začátku zasvětila do historie sklárny a_poté jsme ji následovali do samotného provozu sklárny, tedy přímo do sklářské huti. Okolo sklářských pecí jsme viděli pracovat mistra skláře s jedním pomocníkem, kteří právě vyráběli skleněné dýně pro pravděpodobně na nadcházející Halloween. Poté nám průvodkyně vysvětlila jednotlivé kroky ve výrobě skla a_skleněných výrobků a přešli jsme dál do „pukárny“. To je místnost, ve které se z již vychladlých skleněných výrobků odděluje přebytečné sklo a probíhá první vizuální kontrola. Další místností byla brusírna. I tady jsme viděli mistry brusiče při práci a myslím, že se nenašel nikdo kdo by tyto pány neobdivoval.
Po prohlídce jsme si šli hromadně nakoupit výrobky sklárny a jeli jsme se naobědvat do nedaleké Restaurace Pod lípou.
Posledním místem navštíveným během tohoto výletu byly Lány. Někteří z nás šli na prohlídku zámeckého parku, ale většina už byla z výletu celkem unavená a_tak jsme si zašli do cukrárny na kávu a zákusek.
Celkem 32 výletníků se pak šťastně vrátilo zpět do Mlčechvost a Vraňan a mnozí se jistě těší na další výlet. Kam to bude? To zatím ještě nikdo neví. Čas výletů bude zase až na jaře. Nebo ne?