Archeologický průzkum, část 1
Vraňansko, ležící na klidném břehu pomalu tekoucí Vltavy, má zcela jistě mnohé co nabídnout k vidění. Ale nejméně stejné množství pozoruhodností stále nechává ukryté před našimi zraky, avšak pouze několik málo desítek centimetrů pod našimi nohami. V rámci této minisérie bychom Vás, vážené čtenáře Vraňanského zpravodaje, chtěli seznámit s předběžnými výsledky archeologických výzkumů, které proběhly na území obce během několika posledních let či měsíců.
Část I. – Farma Vraňany
Na sklonku zimy roku 2020, od konce února do počátku dubna, proběhl záchranný archeologický výzkum v ploše současné farmářské prodejny rodiny Hančových, dnes již s Vraňany tradičně spjatou „Jahodárnou“ při západním okraji zástavby obce. Na nepříliš velké ploše plánované budovy prodejny, bistra a okolních zpevněných ploch, bylo při skrývkových pracích postupně odkryto přes 260 zahloubených archeologických objektů. Ty představovaly především pozůstatky raně středověkého hřbitova z 10. až 11._století v severní části a poté menší výsek pravěké vesnice mladší doby železné (přibližně -500 – 0 n.l.) v jižní polovině stavby. V rámci zjištěného raně středověkého hřbitova zde bylo odkryto celkem 62 hrobů, uspořádaných v několika řadách přibližně v severo-jižním směru. Je však těžké odhadnout celkovou rozlohu tohoto pohřebiště, protože se podařilo zachytit jen jeho jižní okraj – s největší pravděpodobností odpočívají další zesnulí na sousedících pozemcích (např. pod stávající silnicí) severním, západním i východním směrem od plochy výzkumu. Samotné uspořádání hrobů, které se vzájemně nenarušují, dává tušit existenci jejich původního nadzemního označení – malých náspů, náhrobků či jednoduchých dřevěných stél, které ovšem za uplynulé tisíciletí zemědělské činnosti už zanikly. Dochovaly se však pozůstatky vnitřních úprav hrobů, a_to nejen části kamenného obložení z místní opuky, ale i přímo zbytky dřevěných rakví, obložení jam či pohřebních már.Z těchto hrobů byly vyzvednuty ostatky celkem 67_pochovaných jedinců, tedy o 5 více než samotných hrobů. Tento rozdíl je způsoben připohřbíváním zesnulých, snad rodinných příslušníků či blízkých příbuzných, do stejného hrobu. Tento zvyk je možné spatřit například u_hrobu č. 7, kde bylo postupně nad rakev zemřelého dospělého člověka později uloženo dítě, a ještě výše nad ním další mladší jedinec. Proč zde píšeme o jedincích, a_ne o mužích a/nebo ženách? Především protože jejich ostatky se do dnešní doby dochovaly pouze ve velmi špatném stavu, kdy pomyslný zub času a všemocná příroda téměř dokonaly jejich zánik. Některé kosti tak již zmizely v nenávratnu, jiné se rozpadly na prach při odkrývání během výzkumu. Často nám tedy úplně nebo z_větší části chybí části koster, které by pomohly určit pohlaví či přesnější věk zemřelého, můžeme zatím tedy jen doufat v možnosti přírodovědných analýz, jako např. využití zbytkové DNA, které by mohly odkrýt část již ztracených informací.I když tedy zatím neznáme podrobnosti o samotných zemřelých, dokážeme alespoň částečně poznat jejich zvyky. Ve všech případech byli uloženi do hrobu na zádech, hlavou k západu tak, aby jejich poslední pohled mohl spočinout východním směrem, stejně jako k oltáři v_jejich tehdejším kostelíku. V této době byla již většina společnosti křesťanská a toto nové náboženství postupně vytlačovalo poslední pohanské zvyklosti. Přímo na pohřebišti můžeme změnu zvyků spatřit v tom, že zemřelí jsou pochováváni již bez milodarů pro cestu do posmrtného života. Výjimky zde tvoří pouze občasný výskyt ozdob pokrývky hlavy – našívaných esovitých záušnic nejspíše v hrobech žen či dívek, a železných nožíků uložených při boku pravděpodobně v mužských hrobech. Po jediném exempláři se u těla vyskytla i železná jezdecká ostruha či dřevěné vědérko s železným okutím.Naším přesunutím se na jižní část zkoumané plochy se posuneme zpět v čase o více než dalších tisíc let hlouběji do minulosti od objeveného pohřebiště. Někdy v době osídlení Čech historickými Kelty zde totiž stála vesnice, ze které se nám ale zatím podařilo odkrýt jen malou část své původní rozlohy. Většinu této prozkoumané části sídliště sice tvoří na první pohled jen změti jam po kůlech, původně tvořících konstrukce větších nadzemních staveb (největší půdorys domu o ploše cca 5,5 x 4,5 m), ale zachytit se podařilo i dvě zemnice. Tyto jámy, představující pozůstatek po zahloubené chatě či jejím sklípku, byly ještě po nějaký čas po stržení původní stavby využívány jako smetiště a_do dnešních dnů se v jejich zásypu dochoval průřez tehdejším běžným vesnickým odpadem nepodléhajícím rychlému rozkladu – především zlomky keramických nádob či kusy zvířecích kostí. I když se opět jedná jen o malé střípky informací, postupně nám ale přináší stále hlubší obraz o vsi pulzující životem na tomto břehu Vltavy mnoho století před tím, než se poprvé název Vraňan objevil ve středověkých rukopisech.Záchranné archeologické výzkumy jsou vždy omezeny svou plochou, na které je třeba z důvodu stavebních prací archeologii zachránit. Tvoří tedy spíše sondu do minulosti, či doslova ohraničený vhled, avšak v_uvedeném případě přinesla tato sonda důležité svědectví jak o zdejším pravěkém osídlení na vltavské říční cestě za dob Keltů, tak také o pohřbívání mrtvých z doposud neznámé vsi v blízkém okolí mělnického hradu v období vlády raně středověkých Přemyslovců. Tomáš Záruba, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i.
